Navigace
Obsah sekce Významné lokality
Hrádek
Nachází se asi 500 m východně od obce a cesta k němu vede okolo požární nádrže přez potok Heřmanka. Tento hrad nebyl majetkem rytíře Šárovce, ale byl to zřejmě hrad staroslovanský z dob prvního osídlení Čech. Byl dřevěný a dosti značné rozlohy.
Pověst praví, že za válek poskytoval úkryt mnoha obyvatelům. Pod hradem byl velký rybník a dle pověsti vedla z hradu tajná chodba až na Libín, kde prý stával u „Třech dubů“ taktéž hrad. Kolem roku 1890 se v okolí hodně stavělo a bývalá majitelka Bělohradu, Anna z Assenburgu, otevřela na Hrádku pískovnu. Kolem roku 1900 otevřel na protějším kopci pískovnu mlynář ze Lhoty. Bylo zde nalezeno mnoho ohořelého trámoví a jiných věcí (zrezivělé kopí, meče, sekery, kosti lidské i zvířecí). Byl otevřen též roubený sklep s množstvím pálených popelnic z cihlářské hlíny. Ty však na vzduchu popraskaly. Tehdejší učitel F. Danihelka tyto slepoval a posílal do zemského muzea v Praze. Z jiných předmětů nezůstalo nic zachováno, protože o tyto věci neměl tehdejší lid zájem. Dle lidských kostí se dá soudit, že zde bylo pohřebiště a kosti zvířecí dávají soudit i o obětišti.
JZD z Lázní Bělohradu zde provádělo terénní úpravy, a proto na upozornění provedli archeologové pro uchování informací o Hrádku v roce 1982 průzkum.
Bylo zjištěno, že Hrádek měl rozměry 170 x140 m a byl opevněn na východní straně valem a příkopem. Na jižní straně byla vybudována z mohutných dubových trámů a vepřovic věž, která zanikla požárem a dle keramických úlomků pocházela z roku 1250. Opevnění bylo obnoveno a zaniklo na rozhraní 13. a 14. Století. Význam Hrádku spočívá v jeho značných, netypických rozměrech.
Cihelna
Kruhová cihelna, která v minulosti patřila pod Velkostatek a panství Bělohradské hraběte Augusta Merveldta, jenž nechal cihlářské objekty v roce 1921 postavit podle plánů Theodora Kleina, je dnes unikát. Podle majitele se jedná o jednu z posledních ve své hmotě a původních materiálech neporušených cihelen s pecí typu Hoffmann. Její vybavení se však nezachovalo, proto shání jakoukoli drobnost ze starých cihelen, která by původní výrobu přiblížila návštěvníkům. "Těžko se shání i artefakty, neboť naprostá většina cihelen už neexistuje. A sběrné suroviny byly rychlejší než já," posteskl si majitel.
Stavba je pozoruhodná nejen na pohled, ale i tím, jak rychle se ji podařilo realizovat. "S výstavbou naši předkové začali přibližně v květnu 1921 a hned následující rok tady vypálili už půlmiliontou cihlu. Cihly se tu pálily přibližně do roku 1962. V roce 1965 areál koupilo zemědělské družstvo, které prostory předělalo na sušárnu obilí, a k tomuto účelu objekt sloužil ještě poměrně nedávno," líčí Pour.
Před lety ale hrozilo, že by cihelna mohla být zbourána a kamenné zdivo a dřevěné trámy rozprodány jako stavební materiál. Vedení obce proto podle starosty Pavla Vícha přivítalo, že se našel zájemce, který usiluje o zachování cihelny v původní podobě a navíc tam buduje menší muzeum se zaměřením na cihlářství a místní tradice. Vzhledem k absenci kostela je totiž zdejší čtyřicetimetrový komín jedinou dominantou, viditelnou z širokého okolí Šárovcovy Lhoty. Na nádvoří cihelny se navíc postupně vrací i společenský život, který se tam v podobě trhů a dražeb dobytka i jiných akcí v meziválečném období odehrával.
Výhledově chce Martin Pour nejen zachovat autentický vzhled architektury, ale rád by například sehnal i staré transmise a velký stacionární motor do míchárny a alespoň v náznaku znovu vytvořil původní strojovnu, která byla srdcem cihelny, z níž se kromě pár drobností nic nezachovalo. Proto prosí kohokoli o pomoc či informaci, kde by bylo možné sehnat nebo odkoupit cokoli ze staré předválečné strojovny. Nicméně v expozici je již nyní možné vidět kromě kopií původních výkresů i dřevěné formy na cihly, ocelovou točnu pro cihlářské vozíky, dřevěné podložky pod ručně vyráběné cihly či stále provozuschopné dřevěné spouštědlo.
[VIDEO] Cihelna pro radost http://respekt.ihned.cz/video/c1-56266360-cihelna-pro-radost
Gregorův hostinec
Pozoruhodnou stavbou v Libíně, zcela odlišnou od ostatních, je bývalý Gregorův hostinec.
Je to patrová, roubená stavba, postavená při cestě v dolní části osady někdy okolo roku 1866. Nechal si ji postavit Ivan Ivanovič Kubišta , jak sám napsal „podle švejcarského mustru“. Kubišta byl milovníkem a propagátorem ruského života a ruské kultury v 19. století. Angažoval se v tomto směru i tak, že se v roce 1867 připojil k F. Palackému a F. L. Riegrovi na jejich tzv. slovanské pouti do Moskvy. Za první světové války byly Kubištovo stavení a hlavně samotný Libín uznány za tak odlehlé a tedy bezpečné, že tu byly ukryty některé důležité listiny T. G. Masaryka.
Socha Aloise Jiráska
Není proto divu, že když se po vzniku Československé republiky uvažovalo nad umístěním pomníku spisovateli Aloisi Jiráskovi, padla volba na mezihořské údolí. Bustu spisovatele navrhnul sám Jan Štursa a podobu pískovcovému kameni podle ní vtisk sochař Jan Kyselo z Hořic. Busta je umístěna pod osadou Libín v místě kde říčka Jarorka obtéká zdejší vrch. Ke slavnostnímu odhalení pomníku došlo v roce, kdy mistr slavil sedmdesáté narozeniny, přesněji 17. července 1921. Pro připomenutí datum Jiráskova narození je 23. srpen 1851 a datum jeho úmrtí 12. březen 1930. Dle dobového tisku Národní politika se slavnostní akce zúčastnilo na 20.000 (!) lidí, což je číslo na dnešní dobu nevídané a svědčí o tom, v jaké velké úctě Aloise Jiráska lidé chovali. Pokud chceme pomník navštívit, stačí se vydat třeba po zelené turistické značce z malebné Šárovcovy Lhoty přes Libín do Ostroměře. Sem se lze dopravit třeba vlakem.
